Česky | Deutsch | English
Zámek Lednice spacer Zámecký Skleník spacer Akvárium Malawi spacer Minaret spacer Janův hrad

 Rychlá navigace
 

Okolní turistické cíle

Překrásný zámek v Lednici je jen zlomkem toho, co na ploše skoro 300 km2 vytvořili Lichtenštejnové. Slavný a mocný rod měl na to, aby se ubytoval v ráji. A kde se jim něco nezdálo stoprocentní, tam využili vlivu, známostí a především peněz, aby to napravili. Dneska sídlí Lichtenštejnové v Lichtenštejnsku, malém státečku mezi Švýcarskem a Rakouskem. Ráj jejich předků je majetkem celého lidstva (bereme-li doslovně fakt, že je od roku 1996 veden na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO).

Za své trvalé sídlo si páni zvolili Valtice. Dnes je malebné městečko na jihu Moravy kousek od česko-rakouských hranic známé především díky vynikajícímu vínu. Ne nadarmo se pyšní titulem „hlavní město vína“. Nejeden návštěvník tu končí pouť po Lednicko-valtickém areálu. Až si po dlouhé túře odpočinete, můžete v poznávání krás okolí pokračovat na kole – v okolí města je spousta cyklostezek.

Výchozím bodem pro turistiku v Lednicko-valtickém areálu je Břeclav se starým zámkem (bohužel nepřístupným veřejnosti) a moderním kostelem. Kousek odtud stojí na místě někdejší velkomoravské osady zámeček Pohansko.

Jestliže preferujete výlety do přírody, vydejte se za poznáním na Pálavu. Vápencové pohoří se správně geologicky nazývá Pavlovské vrchy. Křižuje jej mnoho turistických tras a kromě spousty vzácných květin tu narazíte na několik středověkých zřícenin. Příjemnou atmosféru má i nedaleký Mikulov. Město je vyhledávaným turistickým cílem díky mnoha památkám: zámku, Synagoze, Dietrichštejnské hrobce, Kozímu hrádku či stavbám na Svatém kopečku. V neposlední řadě sem cestovatelé jezdí do útulných vináren a vinných sklípků.
1
Valtice


Ženy, víno, zpěv. Líbilo by se tu Li Povi, Villonovi i Verlainovi. Okoštujte nápoj krvavě rudé barvy, nasládlé chuti a kyselého aroma. Nebo raději suché bílé? Ať tak jak tak – budete tancovat, zpívat a chovat se (skoro) nepatřičně až do rána. Jen to nepřežeňte; nevzpomenout si dalšího dne na krásy Valtic by byla vážně škoda! ;)

„Zdrávy buďte Valčice, vinorodá zem!“ psal kdysi známý český básník Bezruč. Snad právě kvůli vínu opouštěl občas milované Slezsko a vydával se do Lednicko-valtického areálu, aby namísto úvah o sociálně slabších podlehl kouzelné romantice a sladkým představám o životě šlechty.

Dneska se Valtice právem pyšní oficiálním titulem „hlavní město vína“. V katastru obce je vinic, že by pokryly na osm set fotbalových stadionů. Nachází se tu střední vinařská škola – jediná v České republice. Pijani z širého okolí se mohou (stejně jako koštující gurmáni) „kochat“ expozicemi Salonu vín České republiky a Zámeckého sklepa. Výstavy se zavděčí všem buňkám v těle.

Když se člověk vydá do Valtic v tu správnou dobu, může kromě návštěvy desítek soukromých vinných sklípků , zavítat na jeden z Kurzů Sommelierů. Bacha na vzletné vyjadřování a patřičně zaujatý výraz – když to ale člověk zvládne, odveze si kromě dobrého pocitu i diplom. Ti, jež mají hrozny rádi ve všech podobách, nechť přijedou na Vinobraní, kde teče (mimo jiné) burčák. Rozinky jsou k dostání v nejbližších potravinách.

Vinařství na Valticku není žádná novinka. Když Bezruč svůj postřeh zaznamenával na papír, stály tu lány vinic už víc jak dva tisíce let. Pralidi si malebná a (hlavně) úrodná údolí lemující Dyji oblíbili už v neolitu – to dokazují nálezy kamenných nástrojů. Vinná réva se tu pěstovala za Keltů i Římanů, aby přicházející Slované získali lahodné, šťavnaté hrozny bez sebemenšího přičinění. I když to bychom jim křivdili; dělání vína vyžaduje péči, um a citlivý jazyk. Ten měli nepochybně i Lichtenštejnové, kteří se tu usadili a vybudovali nádherný barokní zámek s rozsáhlým parkem. Díky němu se ve městě bude líbit i zapřísáhlým abstinentům. Jan II. z Lichtenštejna uspořádal v roce 1858 v jízdárně zámku první výstavu vín. Ochutnávalo se ze dvou tisíců lahví a všem chybělo jediné – možnost odvézt si něco domů. Trh si vyžádal svoje. O půl století později se pořádaly první Valtické vinné trhy. Tradice neuhasla, na jaře můžete přijet koštovat.
2
Lednicko-valtický areál


Lednicko-valtický areál leží mezi Valticemi a Lednicí, je sevřen Pálavskými kopci a činžáky moderní Břeclavi, na severu jej lemují pole a z jihu je uťat česko-rakouskou hranicí.

Lichtenštejnové žili ve Valticích. Postavili si tu nádherný barokní zámek s honosným nádvořím a rozsáhlým parkem – každý průměrný našinec by to nezaplatil za celý život (ani s hypotékou).

Lichtenštejnové nebyli vůbec průměrní. Snad se za horkých veder ve stovce pokojů příliš tísnili, že nechali necelých 10 km odsud vybudovat letní sídlo. Zámek v Lednici je docela slušná „rekreační chata“, navíc ji obklopuje záviděníhodná zahrada. Nejenže je veliká, ale zdobí ji hned několik menších zámečků a staveb.

Chcete-li vidět vše, co tu Lichtenštejnové v průběhu 18. a 19. století vystavěli, počítejte s tím, že vám jeden den stačit nebude. Kromě zámků v Lednici a Valticích stojí za prohlídku interiéry Rendez-vousu – romantické stavby, připomínající triumfální oblouk. Nechal si jej postavit Jan I., vojevůdce z napoleonských válek. Neméně krásný je Janův hrad – umělá romantická zřícenina, v níž se konaly veselé a hlučné lovecké hostiny. K pečení masa tu sloužilo osm ohnišť!
Jestli chcete vidět „Zahradu Evropy“ jako na dlani, vyšlápněte schody v Minaretu nebo Kolonádě na Reistně. Do výšky se tyčí i Obelisk, ale tam se sápat nelze než nedoporučit. Nejsou tu úchyty ani lana a vidět vás někdo s mačkami, asi skončíte minimálně u psychologa.

Kousek od Lednice stojí Lovecký zámeček. Je to myslivna, z jejichž oken dříve pozorovaly mladé dámy své nastávající při lovu. Těžko nevybavit si při pohledu na klasicistní budovu jejich útlá, v korzetu sešněrovaná těla, jak se vzdouvají při pomyšlení na onoho odvážného mladíka, jenž v sedle bujného oře uhání za obratnou laní. Ani Rybniční zámeček a Apollónův chrám nejsou o nic méně romantické. Zračí se na hladinách rybníků, zachumláni do závoje zeleného porostu nebo peřiny sněhu.
Belvedér, Tři Grácie, Akvadukt, Vodárna… skončeme s vypočítáváním krás, jeďme se na ně podívat.
3
Břeclav


Břeclav je moderní město, které se zavděčí spíš mladým párům než stárnoucím historikům. Je to trochu paradox, protože Břeclav je opředena dlouhými a barvitými dějinami. Jakési sídliště kousek odsud stálo už v době Velkomoravské říše a o pár set let později tu vznikl zámek. Kdysi nádherná budova se mění v chátrající rozvalinu, do níž se širá veřejnost nedostane.

Na náměstí se do výšky tyčí kostel sv. Václava – moderní stavba, jež nechá vášnivé milovníky historické architektury na pochybách. Zato kostel Navštívení Panny Marie s navazujícím parkem tvoří perlu v tepajícím městě.

Největší atraktivitou Břeclavi je Pohansko kousek na jih odsud, což pochopili lidé už před tisíci lety. Postavili tu hradiště, z nějž se dodneška zachoval jen val. Na něm od roku 1811 stojí lovecký empírový zámeček, jeden ze saletů Lednicko-valtického areálu. I tady uplatnili Lichtenštejnové vytříbený vkus. Interiéry zámku Pohansko využilo Městské muzeum Břeclavi ke zřízení stálé expozice Slovanský památník. Když sem zajdete, dozvíte se něco o prehistorii archeologické lokality Pohansko a o pracích, které tu probíhaly za účelem „něco starého a cenného vykopat“.
4
CHKO Pálava


„Země spálená sluncem“ – takhle obecně zažitý název vysvětluje lidová etymologie. Podle některých to tu vypadá jako v Černomoří. Zlatavé louky, suchá tráva, tu a tam modrý kvítek kosatce či fialovočervené okvětí hvozdíku.  

Pavlovské vrchy byly kdysi jedno velké moře. Po podvodních korýších tu zůstaly schránky, slisované časem ve vápencové pohoří. Není vyšší než 550 m n. m., zato je porostlé vzácnou dealpinskou květenou, ojíněno historickými rozvalinami a ročně křižováno desetitisíci turistů. Těm slouží značené stezky a restaurace i hotely třeba v Mikulově a Pavlově. Pěkná údolí, lemovaná oblými kopci a krytá skalami, přilákala do svého náručí už pralidi. Našla se tu baculatá Venuše, jíž proslavil pan  Štorch, a která je dneska převážena pod stejnou policejní ochranou jako zlaté cihly. Archeologické muzeum v Dolních Věstonicích je o ni bohužel ochuzeno.

Nejnavštěvovanější částí chráněné krajinné oblasti Pálava je nejvýše položený a nejkrásnější Děvín. Kromě těchto „nej“ má i patrně nejvzácnější květinku, co vůbec na Pavlovských vrších roste. Jmenuje se písečnice velkokvětá a jinde ji v České republice nenajdete!

Kromě toho je tu i dominanta celého masivu – Dívčí hrady, jinak Děvičky. Někdejší honosné sídlo se za staletí změnilo v romantickou zříceninu. V roce 2006 oslavila sedm set čtyřiaosmdesáté narozeniny, tak se není čemu divit, že ji opřádá mnoho povídaček a legend. Rozhodnete-li se uvěřit té o Pálavském pokladu, neváhejte a zajděte sem v pravé půlnoci kopat. Kdoví, co se vám zjeví a co objevíte – každopádně by to stálo za zdokumentování ;) Možná vám správné místo ukáže Bílá paní nebo jedna z obživlých Zkamenělých dívek před hradem. Ve dne vypadají jako balvany, ale když se setká dnešek se zítřkem a včerejšek s dneškem…
5
Mikulov


Jestli může nějaké moravské město svou krásou, malebností a pohostinností konkurovat Valticím, pak je jím Mikulov. Asi je to tím, že tu je snad ještě víc vinných sklípků, vináren, moštáren a tak dál. Atmosféra mikulovského vinobraní je neuvěřitelná: onehdy jsem tam zaslechla matku (a že vypadala velmi slušně a elegantně) promlouvat k asi desetileté dceři: „OK, pro dnešek to víno ochutnat můžeš.“


Mikulov je (bez přehánění) ozdobou celé jižní Moravy. Už zdálky na sebe upozorňuje siluetou majestátného barokního zámku, Svatého kopečku a Kozího vršku. Pokud Svatý kopeček titulujeme „rozšiřovatelem míru“, pak bude Kozí vršek jeho „udržovatelem“. Nebo spíš byl. Stála tu odnepaměti dělostřelecká věž, odkud šlo zahlédnout blížícího se nepřítele z pořádné dálky. Dneska toho využívají turisti, škrábající se na rozhlednu. Svatý kopeček trochu připomíná hlavu plešatého dědy s malou čepičkou. Tou „čepičkou“ je několik staveb křížové cesty, zvonice a především pěkný kostelík sv. Šebestiána.

Že je Mikulov pěkný odnepaměti dokazuje zdejší zámek, či spíš „jeho předchůdci“. Úplně původně zde stával románský hrad, ten byl později upraven na renesanční zámek. Všechnu nádheru spolkly v roce 1718 ohnivé plameny, takže se začalo znova – a skončilo u monstrózního díla. Mikulov jde s dobou a prezentovat tu své bláznivé nápady mohou i moderní umělci. Mezi hradbami občas narazíte na zpitvořenou dřevěnou, kovovou (atd.) kouli, krychli (atd.). Na mnoho z nich vandalové vyryli něco jako: „Fakt nádhera!“ A nutno říct, že jsem nebyla jediná, kdo se nad podobnou formulací chápavě a ironicky pousmál.

Kdybychom tady ukončili výpočet krás Mikulova, bylo by to nespravedlivé. Zatím nezaznělo ani slovo o Dietrichštejnské hrobce, Synagoze, růžové zahrádce, kostelu sv. Václava… Přesto budeme ke čtenáři zlomyslní a povídání utneme; doporučujíce, ať se tam na to všechno jede radši sám podívat (však už Cicero řekl, že není nad zkušenost).

Rezervujte ubytování na tel.:
+420 412 554 286
Rezervace ubytování online.

Letové
ukázky dravců
Plavby
zámeckým areálem
Projížďka v kočáře
Zajímavosti
Okolní turistické cíle
map
Turistické informace
Akce

Doporučujeme ubytování

Hotel My Hotel
Cena od: 975 Kč os./noc
Hotel Garni 1.PLAVEBNÍ
Cena od: 845 Kč os./noc
Penzion Zámeček La Veneria
Cena od: 613 Kč os./noc
Hotel Apollon
Cena od: 700 Kč os./noc
Víte že…

Víte, že jedno z nejlepších golfových hřišť Česka, vůbec nejstarší na našem území (založeno 1904) se nachází v Karlových Varech? Hřiště je perfektně udržované a klub nabízí nadstandardní služby.